V poslední době se
vyrojily názvy různých metod, konferencí a jiných aktivit se “softwarovým” označením
3.0, 4.0. A tak mne nedávno v knihkupectví zaujala kniha s názvem “Emoční inteligence
2.0” od autorů Travise Bradberryho a Jean Graves. Knih, které vás v knihkupectví
zaujmou názvem nebo recenzí na internetu či v jiném zdroji, je mnoho. Tato
kniha mne ale zaujala i předmluvou od Patricka
Lencioniho, autora knihy “Pět příčin selhání týmu,” jehož práce si osobně velmi
vážím a ráda s jeho metodou pracuji.
Schopnost rozeznávat vlastní emoce i emoce druhých, abychom
byli schopni motivovat se, a abychom
dobře zvládali emoce nejen sami za sebe,
ale i v našich vztazích.
Kniha poskytuje přehled a
zajímavé podněty k zamyšlení, jak pracovat na rozvoji vlastní EI za
použití standardně používaných 5 složek:
• Znalost vlastních emocí (Sebeuvědomění)
• Zvládání vlastních emocí (Sebeovládání)
• Schopnost sám sebe motivovat (Motivace)
• Vnímavost k emocím jiných lidí (Empatie)
• Umění mezilidských vztahů (Společenská obratnost)
V pracovním prostředí
si využití emoční inteligence dovedeme vcelku jednoduše představit. Pokud máme
dobře rozvinuté kompetence, jsme schopni číst v lidech, lépe odhadovat jejich
reakce, lépe vyjednávat, motivovat a navazovat pracovní vztahy. Jak ovšem
emoční inteligence funguje mimo pracovní prostředí? Uvědomujeme si schopnost
komunikovat, vnímat okolí i přímého komunikačního partnera v běžných
denních situacích?
Jak se chováme a jak
vnímáme chování ostatních třeba ve frontě na poště? Často přemýšlím nad tím,
zda jsem schopna sebeuvědomění a sebeovládání, když
podle mého názoru, jako člověka stojícího v nekonečné frontě na poště,
pracovnice pracuje zcela neefektivně? A jak se cítí pracovnice za přepážkou,
která dle vnitřních instrukcí musí motivovat
zákazníky ke koupi losů, zařízení připojištění či jiné služby, která
s funkcí pošty zdánlivě nesouvisí? A co společenská obratnost mladé maminky s 5 letým chlapcem
lezoucím po všech lavičkách, odkládacích policích na tašky a jiných
vyčnívajících objektech v hale pošty? O empatii všech zúčastněných
klasické „poštovní“ scény ani nemluvě.
Teorie a návody jsou
hezká věc, ale pokud nezačneme přemýšlet sami nad sebou, zjišťovat nakolik jsme
připraveni pracovat na sobě v oblasti emoční inteligence, budeme i nadále
čekat ve frontě se zatnutými pěstmi.
A jak jste na tom s emoční inteligencí vy? Zkuste
si jednoduchý test.
Autor článku: Magdaléna Prunerová
Dobrý den, tuhle knížku můžu taky jenom doporučit. Jen jsem si ji teda nekupovala jako klasickou knihu, ale mám titul Emoční inteligence jako audioknihu na poslech do auta. Co se týče knih o osobním a osobnostním rozvoji, tak to takhle dělám poměrně často, protože je poslouchám v autě. ;-)
OdpovědětVymazatDobrý den, díky za tip na knihu. Taky si myslím, že emoční inteligence je dneska fakt hodně důležitá. Podle mě ještě o mnoho důležitější, než třeba nějaké reálné pracovní výkony. Zvlášť pokud děláte třeba v kanceláři nebo prostě v takových podobných týmech. :-) Právě že když správně odhadnete jednání toho druhého, tak se vám otevírají zcela nové možnosti. :-)
OdpovědětVymazatSouhlasím s tím, že emoční inteligence je hodně důležitá. Podle mě je to taky trochu o tom, že lidé neumějí jednat v práci. A to jak z pozice zaměstnavatele, tak z pozice zaměstnance. Pak řeší věci jako vyhazov z práce, ze kterého jsou všichni kyselí. Ale v zásadě to platí tak, že ti lidé se spolu nedokážou bavit a jeden druhého pořádně vnímat.
OdpovědětVymazat